Obecně panuje shoda, že by měl (mohl) být využíván pro tolik potřebné sociální služby. Ale nepanuje shoda, jaký typ sociálních služeb by měl být v předmětné lokalitě poskytován.
Během posledního půl roku vyhodnocoval Komise pro nakládání s majetkem města,jejímž jsem členem, několik nabídek k odprodeji dané nemovitosti a zvažovala vhodný záměr. Dům je kupodivu v relativně dobrém stavu. Je suchý a nejsou v něm nutné dalekosáhlé zásahy proti vlhnutí a náročné izolování budovy. Odhadní cena objektu byla znalcem vyčíslena cca na 4,5 mil. Kč.Někteří radní a zastupitelé zamýšlí prodat nemovitost pod její odhadní cenu, a to tak, že by budoucí nabyvatel musel v objektu provozovat služby sociálního charakteru. Upozornil jsem, že jestliže je odhadní cena objektu přibližně 4,5 milionu Kč a opakovaně nejvyšší nabídky dosahovaly maximálně 2,5 milionu, mohli by zastupitelé, kteří takový krok schválí, v budoucnu čelit nejrůznějším trestním oznámením.
Ve hře je možnost, že by byly v objektu v budoucnu zbudovány bezbariérové byty s regulovaným nájemným pro seniory, azylový dům pro jedince či rodiny bez financí s malými dětmi, ale také varianta zařízení pro muže a ženy bez přístřeší a nízkoprahové denní centrum pro osoby bez přístřeší. Pokud by se kupcem domu stala Charita, tak by tento záměr uskutečnila pouze za pomoci dotace z IROPu. U té je nutnost udržitelnosti projektu ještě 5 let po jeho uskutečnění. Co budeme dělat v případě, že si krátce po zprovoznění takového zařízení budou tamější obyvatelé na bezdomovce stěžovat? Řekneme jim, že musí ještě 5 let počkat?
Mezi odborníky na sociální služby existuje mj. názor, že je vhodné mít takové zařízení v jádru města, než na periferii (ul. Průmyslová). Domnívají se, že zejména vágusové (mladí bezdomovci) pak častěji zařízení využijí k očistě a hygieně a budou pod lepší kontrolou.
Před podobnými, navenek bohulibými, kroky jsem členy komise varoval. Odůvodnil jsem to zkušeností z Olomouce. Olomoucká charita před několika lety vybudovala podobné zařízení v centru města na Biskupském náměstí. Že to byla chyba, se ukázalo hned po otevření. Biskupské náměstí s parčíkem se proměnilo v místo, kde zejména mladí vágusové pijí alkohol, chovají se hlučně a agresivně, často slovně napadají kolemjdoucí a vybírají tzv. „průchodné.“ Děkan blízké filozofické fakulty, po stále opakujících se konfliktech, vydal studentů doporučení, aby se parčíku vyhýbali, zejména pak v pozdních odpoledních a nočních hodinách, kdy se tam dějí nepublikovatelné věci, které již mnohokrát zdokumentovala často volaná policie obyvateli přilehlých domů. Jen za 9 měsíců roku 2013 zasahovali v této lokalitě strážníci městské policie téměř 1300 krát (!).
Navrhuji hledat vhodnější místo. Mimo jiné nabízí se část rozsáhlého objektu bývalé vojenské správy...
A na závěr si neodpustím poznámku k některým radním ... Dámy a pánové, problém bezdomovectví je nedílnou součástí demokracie a tak je nutné na to nahlížet a vyrovnat se s tím. Proč se těm lidem snažíme vnucovat něco, o co sami vůbec nestojí?! Doktor Vaňo, pracující 20 let v uherskohradišťské záchranné službě, nespočetněkrát zažil situaci (když se sanitkou přijeli na zavolání), kdy první otázka dotyčných zněla: „Proč se o mě staráte? Nechte mě být!“
A přesně v tom je podstata věci. Nechme ty lidi žít tak, jak si sami zvolili. Nepleťme se jim do života a nic jim nevnucujme. Nabídněme jim pomoc, řekněme jim, kde ji naleznou, ale nesnažme se je změnit a něco jim diktovat a vnucovat.