Brexit – britské elity "vyškolili" funkčně negramotní, nostalgičtí senioři a líná mládež

Zahrává-li si někdo s otevřeným ohněm a nemá po ruce hasičák, dopadne zpravidla špatně. Je to klišé, ale pravdivé. Británii určitě čeká politické zemětřesení, na které doplatí všichni: konzervativci, euroskeptici i labouristé.

Před rokem jsem po volebním vítězství konzervativců napsal (Cameronova „Sofiina volba“ a britská (ne)budoucnost v EU), jak hluboce se mýlí ti, kteří mluví o vítězství konzervativců ve volbách, jako o „vítězství“. Staronový premiér Cameron byl postaven před „Sofiinu volbu“ (slíbil vyhlásit referendum), do které se sám nešikovně vmanipuloval. Teď skončil v politickém hrobě. Pevně doufám, že neuvažuje o opakování referenda. Politici by neměli pokoušet a ignorovat vůli svých občanů, i když nastokrát nesouhlasí(m) s výsledkem. Británie by měla rychle z EU odejít a po předčasných volbách si (třeba) podat novou přihlášku.

Cameron byl na předvolebních akcích nemastný neslaný a dopustil se mnoha chyb a přehmatů. Jeho největší chyba spočívá v neschopnosti sdělit obyvatelům Británie, že mýtus o „masách evropských byrotechnokratů“ v Bruselu není zcela pravdivý. Jen pro připomenutí: britská daňová, celní a námořní správa zaměstnává cca 100 tis. úředníků, 3 krát víc než celá EU dohromady. Británií kolují výmysly o evropské legislativě a direktivách přicházejících z Bruselu. Občanům měl Cameron sdělit, že se obvykle jedná o návrhy jednotlivých členských států, které se snaží hájit své „národní“ výrobky. Nařízení nejsou diktáty z Bruselu, ale úpravy, s nimiž Cameron a jeho předchůdci dobrovolně souhlasili, schválili je a podepsali. A i přes to ovlivní v primární a sekundární britské legislativě jen asi 20 % schválených zákonů. Ale tohle Cameron, povědět nechtěl, protože by se tím střelil do vlastních „byrokratických“ zad. Stejně mu zamlčování faktů nepomohlo a skončí. Cameron měl natvrdo říct, že udělá po referendu vše k sestřelení neschopné Junckerovy bruselské administrativy.

Výsledek referenda je pro britské elity od levice po pravici tvrdým políčkem. Politické elity měly dost podnětů od občanů, kteří už mají plné zuby politického systému, migrace a sociální nejistoty v globalizovaném světě. Cameron a spol. nedokázali přesvědčit občany o výhodnosti členství v EU. Labourista Corbyn se ani nesnažil přemlouvat levicovější voliče. A co se týče pozérů Borise Johnsona a Nigela Farage, tak ti na pořádný kopanec od voličů ještě čekají, zejména poté co vychází najevo, že nemají vůbec, ale vůbec žádný „fahrplan“ po vystoupení z EU. Žabaři.

Dohru ještě bude mít i to, jak se zejména Angličané nechali napálit bohatými politiky Johnsonem a Faragem, mluvícími o „lepších zítřcích“ (jak ironické), o slibu (neexistujících) 350 milionech liber týdně navíc do (skutečně hrůzného) britského zdravotnictví po úspěšném brexitu aj. Líní mladí voliči k urnám nedorazili a teď sepisují petice. Další část voličů - funkčně negramotní – si ani nedokázala vyhledat informace Farageovi a spol. Ze zkratkovitých zpráv z televize a volebních hesel získali pocit, že je UKIP na jejich straně, že se vymezuje proti establishmentu. Jenže sám Nigel Farage dlouho pracoval mezi bankéři v londýnském City a díky finančním spekulacím se stal velmi bohatým člověkem. Nepochopili, že tito lidé, kteří naoko bojují proti establishmentu, jsou jeho nedílnou součástí. Tihle pozérští sebestřední chlápci jsou sami elitami.

Mnozí britští voliči si teď stěžují a cítí se být podvedeni, jak jim vlastně nikdy nikdo nevysvětlil všechna pro a proti členství země v EU a že úplně všechno, co slyšeli, byla jen propaganda. Teprve po volbách si googlují, jaké složité okolnosti zahrnuje jejich rozhodnutí o tak naoko prosté otázce o setrvání/vystoupení z EU. Část se dnes dokonce domnívá, že to měli vyřešit sami volení nejvyšší představitelé země.

V předčasných parlamentních volbách se budou dít věci. Zejména, vzniknou-li nové pro/protievropské strany.

Třeba ale zvolí někoho energického, jako byl ve Francii Charles de Gaulle. V jistém smyslu byl de Gaulle něčím víc než jen politikem. Když ho v březnu 1966 urazil generální tajemník NATO, tak mu de Gaulle suše sdělil, že takto s ním nikdo mluvit nebude. O 14 dní později vypověděl vrchní velení NATO z Francie do Belgie. Do roka zmizely i vojenské jednotky.

Cameron se šeredně zmýlil, když si myslel, že Junckerova parta po jeho bu bu bu snadno a lehce ustoupí. Přepočítal se. Nebyl dost tvrdý. Teď už to ví.