Stali jsme se společností ratingů a auditů?

Radní v našem Uherském Hradišti se v týdnu u kafíčka s novináři pochlubili výsledkem analýz ratingové agentury. Město obdrželo stupeň národního ratingu A2. Hodnocení provádí společnost Moody´s Investors Service.

Takový výsledek podle agentury dokladuje, že město hospodárně využívá své prostředky: „Výrazné rezervy v hotovosti pokrývající celkový dluh města, solidní provozní přebytky i vysoká úroveň řízení rozpočtu a investic.“ Ano, rezervy by zaplatily dluhy, ale nezbyla by pak na účtech města ani koruna, přebytky/deficity jsou na diskuzi a řízení rozpočtu má v rukou velmi zkušený hl. ekonom ing. Moštěk. Starosta města vítá podobné kontroly. Výhled pro nejbližší období dopadl podle agentury Moody's příznivě, neboť byl ohodnocen známkou „stabilní".

V průběhu roku 2016 dojde k úhradě poslední jistiny úvěru přijatého v roce 2006 od České spořitelny a. s. Ke konci roku 2016 tak bude mít město nesplacené 3 úvěry a zůstatková hodnota jistin by měla činit 186,6 mil. Kč. Ještě za 5 let v závěru roku 2021 bude mít město, nevezme-li si nové půjčky, nesplacené 2 úvěry a zůstatková hodnota jistin by měla činit 68,5 mil. Kč. Lidé od Moody's, provádějící „hloubkovou kontrolu“ hospodaření města zřejmě špatně četli veřejně dostupné informace ministerstva financí o hospodaření obcí, jestliže pokládají 190 milionový dluh města za stabilní. Modely oceňování rizika (Value at Risk), které pro hodnocení využívají, očividně stále používají jako základní číslo hodnotu majetku obce a to není úplně vhodné, jelikož majetek obce bývá v čase přeceňován a upravován.

Mám osobní problém s tím, že velké ratingové agentury (Moody's, Standard & Poor's a Fitch) jsou příliš závislé na těch, kteří žádají příznivé ohodnocení majetku, finančních derivátů atd. Dosažené hodnocení má platnost max. 16 měsíců a do té doby (většinou do 12 měsíců) musí dojít k přezkoumání aktuálního stavu skutečného hospodaření a nových ekonomických plánů vč. rozpočtového výhledu. Tímto si agentury vytváří stálou platící klientelu. Poplatky za udělování ratingů tvoří postupně téměř 50 % všech jejich příjmů, a tak se často podvolují tlaku klientů. Vždy mohou uvést, vypluje-li něco nehezkého na povrch, že oni přece pracovali pouze s dostupnými údaji a toto jim bylo zatajeno. Další jejich častý argument zní, že dávají pouhá „nezávazná doporučení“, tedy tak alespoň po vypuknutí finanční krize v roce 2008 zdůvodňovali, proč dluhopisy Řecka, Irska a spol. před krizí ocenili „ratingem snů“ AAA. 

Na závěr chci podotknout, že hodnocení agentury „stabilní“ znamená hodnocení neutrální, nikoliv hodnocení „pozitivní“, jak to podsouváno občanům představiteli města. Podobná ratingová hodnocení nejsou užitečnou informací pro veřejnost. Reálně nevypovídají vůbec o ničem. Kdyby bylo na mně, tak bych smlouvu města s ratingovou agenturou za cca 300 tis. Kč ročně ukončil a peníze raději použil na splacení dluhů nebo na podporu „měkkých školních“ projektů.

Stali jsme se společností posedlou audity a ratingy. Draze si platíme party ekonomů a právníků, kteří za peníze daňových poplatníků píší několikastránkové povrchní studie o čemkoliv za stovky tisíc korun. Vždy, když se objeví něco, co už fakt bije do očí, např. u nás ve Zlínském kraji se stala už takřka legendární předražená studie za cca 2 mil. Kč o výskytu křečka v trase plánované dálnice, tak se tomu všichni zasmějeme a škodolibě to glosujeme, ale … peníze už jsou nenávratně fuč.