Pane doktore, trochu jsem nepochopil vaši připomínku "právo krve vs právo místa". Už na základní škole za socialismu nás učili, že občanství lze získat tím, že se zde člověk narodí (zcela zjevně právo místa). Co jsem ověřoval současné zákony o občanství (http://www.mvcr.cz/clanek/udeleni-statniho-obcanstvi-ceske-republiky.aspx), stále to platí, navíc tam platí i to, že má-li cizinec trvalý pobyt v ČR po určitou dobu, může mu být uděleno občanství. Tedy zjevně platí i to že občanem se stáváme proto, že jsme sem dorazili, nikoliv jen podle rodičů. Ale ano, i podle rodičů lze občanství získat.

Kritizovat papeže za to, že se věnuje utrpení milionů a nevěnuje se utrpení statisíců či desetitisců je podobné, jako kdyby krize kolem IS nebyla a papež by se věnoval utrpení statisíců, ale vy byste ho kritizoval za to, že se nevěnuje utrpení tisíců či desetitisíců (viz mnou níže v diskuzi zmiňovaní sirotci či týrané ženy).

Od praktikujícího moravského katolíka bych spíš čekal článek typu "Jsem rád, že papež věnuje pozornost utrpení civilistů způsobené krizí IS, ale potěšilo by mne, kdyby se podobně aktivně věnoval i ..." místo článku typu "Papež je trouba, který kašle na křesťany, má se na muslimy vykašlat, protože to nejsou lidi". Jsou to lidi autore ... a jako praktikujícímu katolíkovi by vám nemělo být lhostejné jejich utrpení bez ohledu na to, jestli chodí do vašeho kostela, do jiného svatostánku nebo jestli se svatostánkům vyhýbají.

„Kritizovat papeže za to, že se věnuje utrpení milionů a nevěnuje se utrpení statisíců či desetitisců“

Spíš bych řekl, že jde o kritiku toho, že se papež věnuje utrpení cizích a zanedbává své vlastní.