Ztratili novináři píšící o inkluzi soudnost?

Od letošního září začne platit ministerská novela o inkluzi, tedy ve zkratce o společném vzdělávání dětí s lehkým mentálním postižením s ostatními. 

Je přislíbeno, že děti s jakýmkoliv handicapem budou mít od září nárok na placené asistenty, speciální pedagogy a hodiny vzdělávání navíc. Tolik obecně.

Nelíbí se mi, že se debata mezi vlivnými novináři (Martin Fendrych z aktualne.cz, Marek Švehla z Respektu, Petr Fischer z HN nebo Tomáš Feřtek z lobbistické organizace EDUin aj.) dostala do roviny, kdy jsou učitelé a ředitelé škol odmítající tento horkou jehlou psaný špatný zákon považováni za necitlivé, sobecké, konzervativní, nesnášející změny atd.

Nechápu jejich mentorující texty. Proč se nezeptají vlastních dětí, jak to skutečně ve škole chodí!? Že jsou již děti se speciálními potřebami dávno plně integrovány a jiné zohledňovány? Proč se nezeptají učitelů? Zjistili by, že obava pedagogů pramení zejména z dalších byrokratických překážek (např. 1 krát za měsíc napsat o dítěti posudek a poslat ho „odborníkům“ sedícím na nově vytvořených pracovních pozicích), dále sdílí starost o dostatek peněz na celý projekt, který bude financovaný ze sociálních fondů EU s nezajištěnou dlouhodobostí (kdo to bude potom platit, až fondy vyschnou??). Další obavy jsou spojeny s nemožností ověřit si schopnosti potenciálních asistentů, jimž zákonitě chybí zkušenosti. Bohužel novela zcela kašle na to definovat odborníky a jejich kompetence v oblasti speciálního školství a říká, že asistenta integrovanému dítěti může dělat maturant s dvouměsíčním kurzem a dále říká, že škola má nárok na dalšího asistenta až u pátého integrovaného dítěte ve třídě, uf. Ministerští úředníci a samotná ministryně toto stále opomíjejí plně sdělit veřejnosti.

Je nepříjemné, když zmiňovaní novináři míchají dohromady různé věci - lidskou stránku inkluze, sociální stránku a samotný proces vzdělávání. Namísto toho, aby se snažili porozumět velmi složité situaci ve školství a pokoušeli se vyznat ve spleti různých zájmových a vlivových skupin (150 mld. Kč ročně dává dost důvodů se o školství zajímat), tak argumentují po panském způsobu a s marxistickou dikcí apelují na učitele a společnost, aby byla ke změnám pokud možno nekritická a vstřícná s tím, že znalosti, rozhled a vzdělání jsou vlastně podružné, protože důležitější jsou získané sociální kompetence a schopnost vážit si druhého.

Chci jim vzkázat, že drtivá většina lidí kolem mě naprosto souzní s tezemi o vzájemném porozumění a obohacení, ale také ví, že v kapitalistické společnosti orientované na ekonomický úspěch se tvrdě vyžadují znalosti (pozn. usilujeme o kvarterní znalostní ekonomiku a ne o montovnu ČR) a schopnosti rozhodnout se na základě faktů nikoliv emocí. Vědomosti jsou stále tím, co v životě zaručí ekonomický (i společenský) úspěch.

V jednom z minulých blogů jsem napsal: Vzdělání je (konzervativci i levicí) ve vzácné shodě obecně chápáno jako něco, k čemu by měl mít každý stejný přístup a rovné podmínky. Změny se mají provádět vždy velmi citlivě a ne ad hoc, jak se to komu zrovna hodí. Je ironií dějin, že to budou zrovna socialisté, kteří definitivně pochovají české elementární školství a vrátí nás zpět do vysoce selektivního vzdělávacího systému 19. století po britském vzoru. Systému, kde děti bohatých, elit a střední třídy studují na špičkových soukromých školách s výborným zázemím a pedagogy, a děti většinové populace na státních školách s nepřesvědčivými a chabými výsledky. Ministryní Valachovou navrhovaný způsob inkluze dokončí to, co už před 12 lety začala ministryně Buzková, mimochodem (socialistická!!) ministryně, která vlastní dítě poslala na soukromou školu s desítitisícovým školným.

Říkám, že sám bych se lidsky i společensky styděl odmítnout vzdělávat děti se specifickými potřebami a pro instituci, která by tyto děti šmahem odmítala, bych nikdy nepracoval. Na druhou stranu se odmítám nechat peskovat a poučovat lidmi, kteří o tom mají jen povrchní znalosti a jejichž cílem je vyplodit každý den článek na jakékoliv téma, jen aby uspokojili své vydavatele - zaměstnavatele.